Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEZASTAVÍŠ NIKDY ... ZABÍJENÍ

 

(1939 – 1945)
 
Na zdech nápisy
v  duších  cizí hlasy
Poselství všemocné
vskutku  tak bezmocné
 
Zrcadlo je bláto
a postel je strach
Z  vlajky  kape  krev
ale  nemění se v prach
 
Zlato se sluní
na vrcholu blaha stoupá
Honora se v  ní
moc ráda koupá
 
Nemůžeš zmizet
číslem se stejně staneš
Z  hlídané ohrady jen tak
ven  se nedostaneš
 
Vzpomínka na domov
žalostně  ti voní
Nedokážeš usnout
aniž  bys byl s  ní
 
Dětství je krátké
mnohdy  ještě kratší
Na nevinný život
sotva  kdy vystačí
 
Cítil se pánem
v  ruce  silou nabitou
Než je postřílel
byl pro ně tátou
 
Co je komu po kom
dokola  je zhyn
Čekali jsme vodu
ale syčí jen plyn
 
Mámě srdce strádá
noci tráví bez hnutí
Slzy z  tváře  stékající
k smíru  stejně nedonutí
 
Způsob běžný
pro  nás tak nechtěný
Po správné sklizni
každý  z nich  očištěný
 
Tolik životů za nehty
sídlí  v  jeho  svědomí
Ani nad postelí symbol,
nic … nezastaví zabíjení !
 
V  prachu  se rodí
náletu  se bojí
k  nebi  s vírou  vzhlíží
přesto stále  zbrojí
 
Je to mír
jak člověk to sám nazval
Aby sám v  sobě
tuhle  neschopnost dokázal
 
 
 

 


Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 16078
Měsíc: 308
Den: 4