PODZIMNÍ RÁNO
Jinovatka,
zakrývající vše pod svůj háv,
oznamuje příchod dalšího dne.
Slunce se schovává
za vlastní zbabělostí,
právě teď zasáhnout.
Stojím tady před kamennou zdí,
která je zrovna tak hladká,
jako vysoká.
Tvoje tvář,
smějící se pokaždé,
když si vzpomenu
Je pro mne pouto,
kterého bych se rád zbavil,
aniž bych chtěl.
Ve tvých,
jako hvězdy zářících očích,
utopil bych celý svůj život.
Až se potkáme,
ve světě plném fantazie,
všechno ti řeknu.
Ale dnes jinovatka,
zakrývající vše pod svůj háv,
připomíná mi Tvůj vztah